psí řeč
Řeč našeho pejska se projevuje především jeho mimikou a pantomimikou, která samozřejmě není u všech stejná, ale určité prvky se objevují u každého z nich a u většiny pejsků mají stejný význam. Každý majitel psa se musí naučit porozumět především řeči svého psa, naučit se z výrazu očí, pysků, zubů, srsti, uší, ocasu a držení celého těla, i jeho hlasových projevů porozumět reakcím psa na nejrůznější situace a podněty.
Malamut, lajka, akita a další tzv. primitivní plemena, která mají blíže ke svým původním předkům, používají rozvinutější soustavu gest a signálů těla ke komunikaci s jinými psy. V jejich rejstříku se vyskytuje více agresivních vzorců a také větší množství gest naznačujících podřízenost a velmi málo používají štěkot. A naopak domestikovanější plemena se vyjadřují více štěněčím způsobem.
Např. kavalír, buldoček, mops a další mají mnohem chudší slovník a obvykle větší množství signálů podřízenosti než agrese. Hůře rozeznávají signály jiných psů, což někdy mívá za následek to, že jsou častěji terčem útoku dominantnějších psů. Proto je velmi důležité štěně správně socializovat mezi druhými psy, aby se naučilo rozeznávat a používat svou psí řeč.
Uvedeme zde některé znaky, je třeba ale vědět, že musíte posuzovat všechny znaky společně a v kontextu se situací, nejde vytrhnout jeden znak ze souvislého sledu chování a udělat jednoznačný soud, některá gesta používají zvířata i v jiných situacích, například vrtění ocasem je opravdu mnohoznačné a pes ho používá v mnoha obměnách při více situacích.
